Zalman TNN500AF: balzám na uši
9.5.2006, Jan Vítek, recenze
Dnes jsme si pro vás připravili jednu specialitku v podobě systému, jenž je celý chlazen zcela pasivně s pomocí skříně TNN500AF. TNN je zkratkou slov ‘Totally No Noise', tedy ‘absolutně žádný hluk' a jak brzy uvidíme, je toto označení zcela na místě. Pojďme se tedy pokochat, jakou skříň bychom mohli dostat za obnos, jenž by sám o sobě stačil na zakoupení moderního výkonného počítače.
Kapitoly článku:
- Zalman TNN500AF: balzám na uši
- Představení TNN500AF
- Pohled dovnitř skříně
- Dálkové ovládání a softwarová výbava
- Teplotní testy
- Závěrečné hodnocení
Zalman TNN500AF není první z řady TNN skříní od Zalmanu, ale jedná se již o druhý výrobek, který byl na trh uveden teprve nedávno s cílem nahradit postarší TNN300. Ta již na dnešní moderní komponenty nestačí a nová řada TNN500 ji tedy nahrazuje. Hlavním rozdílem u pasivního chlazení, pokud chceme větší chladicí výkon, je samozřejmě hmotnost a velikost. Oproti TNN300 tak tato novinka nabízí hned dvojnásobnou hmotnost a rozměry vyrovnávající se klasické skříni typu bigtower. To mimo jiné znamená, že se do skříně již vejdou základní desky formátu full ATX a nemusíme se jako v případě TNN300 spokojit pouze s micro ATX formátem.
Pasivní chlazení znamená, že k odvodu tepla z komponent nejsou využity žádné pohyblivé součásti, jako ventilátory, jejichž motorky a lopatky spolu s tlačeným vzduchem tvoří hluk. Pasivně lze tedy chladit tak, že se spoléháme na relativně nepohyblivý okolní vzduch, že tepelnou energii z pasivních chladičů převezme. Vzduch ale nemusí být tak nepohyblivý, jak se zdá, ostatně bychom zde mohli spoléhat na efekt cirkulace vzduchu, jaký využíváme třeba při vytápění místností ústředním topením.
Co se týče cest, jakými můžeme jednotlivé komponenty pasivně chladit, zde existují v podstatě asi jen dvě. V první řadě je to dnes už zaběhnutý způsob instalace rozměrných pasivních chladičů přímo na komponenty – nejčastěji čipové sady, grafické karty, procesory, disky, ale i napájecí zdroje. Tento způsob funguje, ovšem zde je v drtivé většině případů zapotřebí alespoň minimálního proudění vzduchu, takže je nutno kombinovat. Takovým systémem může být třeba počítač s pasivně chlazenou čipovou sadou, grafickou kartou a procesorem, jejichž rozměrné pasivy využívají alespoň nějaký proud vzduchu způsobený ventilátorem ve zdroji. Zde ale typicky nemůžeme využívat nejvýkonnější komponenty, protože ty bychom tímto způsobem jen těžko uchladili a také tímto způsobem klademe zvýšené nároky právě na onen zdroj, jenž to v podstatě musí vše zvládnout sám. A tím, pokud máme ve zdroji automaticky ovládaný ventilátor, zvyšujeme jeho otáčky a riskujeme, že v důsledku bude výsledný hluk větší, než kdybychom použili více kvalitních pomaloběžných ventilátorů na klíčových místech.
Ovšem Zalman se vydává jinou cestou, při níž chytře využívá toho, co se přímo nabízí – počítačovou skříň. Proč ji vlastně neupravit a neudělat z ní jeden velký pasivní chladič, na nějž přímo napojíme jednotlivé komponenty? Podstatné problémy, které by tomuto mohly zamezit, jsou v podstatě jen dva – nároky na materiál a z toho pramenící cena. Nároky na materiál s sebou nesou podstatné zvýšení hmotnosti. 28kg není na samotnou skříň zrovna málo, ale i to v sobě nese výhodu v podobě podstatně zvýšené schopnosti utlumovat vibrace, což se hodí především pro utišení pevných disků a optických mechanik, se kterými mají klasické skříně pod 10kg velké problémy.
Zalman TNN500AF se nám tedy postará o chlazení veškerých komponent (CPU, VPU, čipové sady a zdroje) a pro pevný disk je tu připraven jeden pasivní ZM-2HC2 set. Kromě disků jsou tu pro všechny komponenty připraveny teplovodivé heatpipe trubice, s jejichž pomocí je tepelná energie přenášena na bloky připevněné na stěnách skříně, kde se rozptýlí a přenese na molekuly okolního vzduchu. Pravá bočnice bude zatěžována zdaleka nejvíce, protože na tu si teplo odkládá procesor, grafická karta a v některých případech i čipová sada. Ta ale může být přes heatpipe napojena i na zadní stěnu, ovšem k tomu je třeba trochu nešikovně obcházet grafickou kartu přes dvě heatpipe, což jednak ztěžuje manipulaci s kartou a vytváří více přechodů, přes něž se teplo ke stěně musí dostat a tím se snižuje i účinnost.
Levá stěna skříně má na svědomí pouze chlazení zdroje, jenž je vyráběn speciálně pro tyto skříně a rozhodně nemá standardní design a rozměry. Pevný disk se bohužel chladí jen sám s pomocí ZM-2HC2 heatpipe chladiče a ten mu příliš nepomůže. Je také jasné, že i když většinu tepla vyvedeme na povrch skříně, stále se bude hromadit i uvnitř – zčásti z bloků a heatpipe a zčásti samozřejmě také z rozehřátých stěn skříně. Kdyby bylo nejhůře, tak tu máme celkem 5 pozic pro 120mm ventilátory. Dvě jsou umístěny ve dně skříně, dvě ve stropu a jedna klasicky vzadu nad I/O porty základní desky. Tyto otvory mají samozřejmě i samy o sobě své opodstatnění, protože, jak jistě víte, teplý vzduch samovolně stoupá vzhůru a touto přirozenou cestou se alespoň nějaké teplo dostává ven ze skříně.
Pasivní chlazení znamená, že k odvodu tepla z komponent nejsou využity žádné pohyblivé součásti, jako ventilátory, jejichž motorky a lopatky spolu s tlačeným vzduchem tvoří hluk. Pasivně lze tedy chladit tak, že se spoléháme na relativně nepohyblivý okolní vzduch, že tepelnou energii z pasivních chladičů převezme. Vzduch ale nemusí být tak nepohyblivý, jak se zdá, ostatně bychom zde mohli spoléhat na efekt cirkulace vzduchu, jaký využíváme třeba při vytápění místností ústředním topením.
Co se týče cest, jakými můžeme jednotlivé komponenty pasivně chladit, zde existují v podstatě asi jen dvě. V první řadě je to dnes už zaběhnutý způsob instalace rozměrných pasivních chladičů přímo na komponenty – nejčastěji čipové sady, grafické karty, procesory, disky, ale i napájecí zdroje. Tento způsob funguje, ovšem zde je v drtivé většině případů zapotřebí alespoň minimálního proudění vzduchu, takže je nutno kombinovat. Takovým systémem může být třeba počítač s pasivně chlazenou čipovou sadou, grafickou kartou a procesorem, jejichž rozměrné pasivy využívají alespoň nějaký proud vzduchu způsobený ventilátorem ve zdroji. Zde ale typicky nemůžeme využívat nejvýkonnější komponenty, protože ty bychom tímto způsobem jen těžko uchladili a také tímto způsobem klademe zvýšené nároky právě na onen zdroj, jenž to v podstatě musí vše zvládnout sám. A tím, pokud máme ve zdroji automaticky ovládaný ventilátor, zvyšujeme jeho otáčky a riskujeme, že v důsledku bude výsledný hluk větší, než kdybychom použili více kvalitních pomaloběžných ventilátorů na klíčových místech.
Ovšem Zalman se vydává jinou cestou, při níž chytře využívá toho, co se přímo nabízí – počítačovou skříň. Proč ji vlastně neupravit a neudělat z ní jeden velký pasivní chladič, na nějž přímo napojíme jednotlivé komponenty? Podstatné problémy, které by tomuto mohly zamezit, jsou v podstatě jen dva – nároky na materiál a z toho pramenící cena. Nároky na materiál s sebou nesou podstatné zvýšení hmotnosti. 28kg není na samotnou skříň zrovna málo, ale i to v sobě nese výhodu v podobě podstatně zvýšené schopnosti utlumovat vibrace, což se hodí především pro utišení pevných disků a optických mechanik, se kterými mají klasické skříně pod 10kg velké problémy.
Zalman TNN500AF se nám tedy postará o chlazení veškerých komponent (CPU, VPU, čipové sady a zdroje) a pro pevný disk je tu připraven jeden pasivní ZM-2HC2 set. Kromě disků jsou tu pro všechny komponenty připraveny teplovodivé heatpipe trubice, s jejichž pomocí je tepelná energie přenášena na bloky připevněné na stěnách skříně, kde se rozptýlí a přenese na molekuly okolního vzduchu. Pravá bočnice bude zatěžována zdaleka nejvíce, protože na tu si teplo odkládá procesor, grafická karta a v některých případech i čipová sada. Ta ale může být přes heatpipe napojena i na zadní stěnu, ovšem k tomu je třeba trochu nešikovně obcházet grafickou kartu přes dvě heatpipe, což jednak ztěžuje manipulaci s kartou a vytváří více přechodů, přes něž se teplo ke stěně musí dostat a tím se snižuje i účinnost.
Levá stěna skříně má na svědomí pouze chlazení zdroje, jenž je vyráběn speciálně pro tyto skříně a rozhodně nemá standardní design a rozměry. Pevný disk se bohužel chladí jen sám s pomocí ZM-2HC2 heatpipe chladiče a ten mu příliš nepomůže. Je také jasné, že i když většinu tepla vyvedeme na povrch skříně, stále se bude hromadit i uvnitř – zčásti z bloků a heatpipe a zčásti samozřejmě také z rozehřátých stěn skříně. Kdyby bylo nejhůře, tak tu máme celkem 5 pozic pro 120mm ventilátory. Dvě jsou umístěny ve dně skříně, dvě ve stropu a jedna klasicky vzadu nad I/O porty základní desky. Tyto otvory mají samozřejmě i samy o sobě své opodstatnění, protože, jak jistě víte, teplý vzduch samovolně stoupá vzhůru a touto přirozenou cestou se alespoň nějaké teplo dostává ven ze skříně.